Petr Mašek byl prvním přihlášeným poutníkem z České republiky. Ve čtrnácti letech putoval na Světové dny mládeže do Madridu, v patnácti se zúčastnil Celostátního setkání mládeže ve Žďáře nad Sázavou. O rok později moderoval Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem a jak sám říká, Lisabon si rozhodně nemůže nechat ujít.
Můžeš nám na začátek o sobě něco prozradit?
Je mi 25 let, pocházím z Velké Bíteše a nedávno jsem dokončil studium na vysoké škole. Od mládí ministruji, jezdím na farní tábory a snažím se pomáhat ve farnosti s pořádáním akcí pro děti mládež v průběhu roku.
Kolika Světových dnů mládeže jsi se již zúčastnil?
Zatím mám za sebou tři světová setkání, na která často a rád vzpomínám. Byl jsem na SDM v Madridu, v Krakově a v Panamě. Lisabon si samozřejmě nemůžu nechat ujít.
Madrid se uskutečnil v roce 2011, kolik ti tenkrát bylo let? Jak na setkání po takové době vzpomínáš?
Tou dobou mi bylo 14 let. Vzpomínám si na náročnou a dlouhou cestu autobusem, předprogram v Tarragoně, návštěvu Barcelony a stadionu Nou Camp, na kapelu Credenc i na hlavní program s papežem Benediktem XVI. Na setkání jsem se poprvé dozvěděl o animátorském kurzu, který jsem následně také absolvoval. Byl to nejlepší možný start do mého dospělého křesťanského života.
Co tě přesvědčilo jet i tentokrát?
Na konci závěrečné mše svaté se vždy zveřejní, kdy a kde se budou konat příští Světové dny mládeže. Jakmile jsem se v Panamě dozvěděl, že další setkání bude v Lisabonu, hned jsem měl jasno, že se také zúčastním. Navíc se těším, že tam poletíme s naší skvělou partou z Velké Bíteše, se kterou se každý měsíc na faře scházíme a na SDM se společně připravujeme.
Jistě víš, že jsi byl první český přihlášený poutník na SDM. Byla to čistě jen náhoda, nebo jsi na to měl nějakou strategii?
Celkově nemám rád odkládání věcí na poslední chvíli. Když se na instagramu Sekce pro mládež zveřejnila informace, že se brzy spustí přihlašování, začal jsem web setkání navštěvovat častěji. Nakonec jsem použil webový nástroj, který umí upozornit na jakoukoliv změnu webové stránky. Jakmile byla přihláška zveřejněna, dorazila mi notifikace a ihned jsem se přihlásil.
Světovým dnům mládeže předcházejí Dny v diecézích. Předpokládám, že s tímto programem máš také zkušenost. Čím se tyto dny liší od samotného SDM?
Předprogramu v diecézích jsem se vždy účastnil, a ne jinak tomu bude i v Lisabonu. Tato část je úplně jiná než hlavní program s papežem. Je to více o poznávání místní kultury, církve, společenství, gastronomie. Především se to liší v tom, že bývá ubytování ve farnostech u rodin, kde mohou vzniknout hezké vztahy na celý život. Když celkově vzpomínám na Světové dny mládeže, nejvíce krásných vzpomínek se mi vybaví právě z Dnů v diecézích.
Co bys doporučil nováčkům, kteří pojedou letos na SDM poprvé?
Všem bych doporučil nezapomenout si na setkání vzít pár suvenýrů, které nějakým způsobem reprezentují Českou republiku. Jednak se hodí dát nějaký drobný dárek rodinám, které nás ubytovávají a starají se o nás. Také lze suvenýry vyměňovat s účastníky z různých zemí, kterých bude v Lisabonu na každém kroku. Vyměňovat se dá cokoliv: náramky, přívěsky, vlaječky…, ale třeba taky i instragram nebo sbírat selfíčka s ostatními účastníky s jejich vlajkami. Hlavní je se nebát začít si povídat na ulici s cizím člověkem z jiné země.
A co bys doporučil, nebo vzkázal, rodičům, převážně tedy maminkám, kteří se o své ratolesti strachují?
Rodičům bych chtěl vzkázat, že finanční podpora jejich dětí na cestu na SDM je jedna z nejlepších investic, kterou mohou udělat. Neplatí jim totiž jen nějakou dovolenou u moře, ale především hluboký duchovní zážitek, na který budou vzpomínat a čerpat z něho po celý život. A o bezpečnost strach mít také nemusí. Na SDM nikdo nikdy není sám, kolem je vždy mnoho mladých lidí, kteří dokáží pomoci ve všech případech. Stravování a ubytování je zajištěno a ani slabší znalost angličtiny není nejmenší překážkou.
Jaký největší zážitek si zatím ze Světových dnů mládeže odnášíš?
Krásných zážitků mám opravdu nespočet. Vždy byl velmi silný zážitek, když kolem mne projel papež papamobilem a ta krásná atmosféra toho okamžiku. Za nejhodnotnější však pokládám udržení si kontaktů s novými zahraničními kamarády. Obrovskou radost mi udělala kamarádka z Panamy, která za námi přiletěla do České republiky. Při té příležitosti jsme u nás ve Velké Bíteši uspořádali Panamskou farní kavárnu, ze které byl výtěžek určen na opravu kostela v panamském městečku Buena Vista. Nebo kamarád z Venezuely, u kterého jsme s dalšími Čechy několik dní v Panamě spali, který se po pár letech rozhodl přiletět do Česka natrvalo. To proto, že si zde vzal za ženu jednu moji kamarádku, která na setkání byla také, a já mu mohl být na svatbě za svědka.
Světové dny mládeže by měly být poutí mladých. Poutě bývají občas náročné. V čem spatřuješ náročnost SDM ty?
Je pravda, že některé chvíle náročné byly. Někdy byla poznat nedokonalá organizace nebo komunikace. Nebo častý styl místních pořadatelů „mañana“, kdy se prostě některé body programu nedodržují podle časového harmonogramu, jak jsme na to ze střední Evropy zvyklí. Sem tam se člověk potká i s většími frontami a menšími tlačenicemi, ale to k setkání prostě patří.
Kdybys měl jednotlivé SDM, které jsi prožil, porovnat mezi sebou. V čem se odlišují a v čem jsou naopak stejné?
Každé setkání vždy bývá specifické. Hodně záleží na temperamentu místních, kteří setkání připravují. Setkání v Panamě bylo exotické, mše tam bývaly takové veselejší, hodně se při zpěvu tleskalo do rytmu. Bylo nás tam méně Čechů, takže jsme se tam všichni rychle skamarádili. Setkání mládeže v Krakově jsme si zpestřili cyklopoutí z Velké Bíteše. A na předprogramu v Madridu jsme se zase každý den koupali v moři. Hlavní program s papežem mívá vždy stejnou kostru: zahajovací mše svatá, katecheze s biskupy, festival mladých, uvítání svatého otce, křížová cesta, vigilie, spánek pod širým nebem a závěrečná mše svatá.
Vybavíš si nějaký moment, situaci, nebo prvek setkání, který tě překvapil? Ať už mile, nebo nemile…
Nejmilejší okamžik na SDM jsem zažil asi když jsme v Panamě přijeli první den do farnosti, kde jsme měli bydlet. Bylo to neskutečně vřelé přijetí a bylo vidět, jak obrovskou radost místní mají, že nás mohou hostit. Zpívali nám uvítací písně, objímali nás, na to nikdy nezapomenu. Ne moc příjemné bylo počasí při vigilii v Madridu, kdy po velmi horkém dni přišla velká bouře, prudce se ochladilo, přestávaly fungovat LED obrazovky a napršelo do hostií na závěrečnou mši svatou.
Stal se ti během setkání nějaký trapas?
Na první cizojazyčné mši svaté v Panamě jsem si při pozdravení pokoje nemohl vzpomenout, jak se anglicky řekne „Pokoj Tobě“, tak jsem holkám z Ekvádoru místo „Peace be with you“ popřál „Rest in peace“.
Světové dny mládeže jsou setkáním s papežem. Jak moc blízko se ti podařilo k papeži dostat?
Během hlavního programu je spoustu příležitostí zahlédnout papeže zblízka. Většinou když projíždí papamobilem městem nebo uličkami kolem sektorů. Nejblíže jsem byl k papeži asi 3 m, ale selfíčko s ním zatím nemám.
Zúčastnit se takové akce není zrovna levná záležitost. Účastnický poplatek v kombinaci s letenkou se může vyšplhat až k několika tisícům korun. Stojí i přesto se setkání zúčastnit?
Je pravda, že především cena letenek do Lisabonu mne nemile překvapila. Rozhodně by to ale neměla být hlavní překážka, proč se setkání neúčastnit. Pokud jsou peníze opravdu největším problémem, vždy to lze řešit například pomocí diecézního centra nebo farnosti.
Chtěl bys říct něco závěrem?
Chtěl bych povzbudit všechny mladé, kteří se ještě nerozhodli do Lisabonu přihlásit, aby neudělali chybu a využili této skvělé příležitosti se zúčastnit setkání s papežem a vidět mladou a radostnou církev z celého světa pohromadě. Je to opravdu zážitek na celý život.
Moc se do Lisabonu těším!
